Analýza Diakonie Západ ukazuje zkušenost Filipínců v Česku

Český pracovní trh se bez zahraničních pracovníků neobejde. K březnu 2025 pracovalo v České republice přes 13 tisíc občanů a občanek Filipín a roční kapacita pro podání žádostí o zaměstnaneckou kartu na zastupitelském úřadu v Manile je aktuálně 10 550 žádostí. Za těmito čísly ale nejsou jen pracovní místa, směny a statistiky. Jsou za nimi lidé, kteří přijíždějí za stabilnějším příjmem, možností podpořit své rodiny a nadějí, že v nové zemi najdou férové podmínky. 

Příjmem, možností podpořit své rodiny a nadějí, že v nové zemi najdou férové podmínky  

Analýza pracovní migrace z Filipín do České republiky, kterou v roce 2025 zpracovala Diakonie Západ pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, přibližuje motivace, očekávání i každodenní zkušenosti filipínských pracovníků a pracovnic. Vychází z kvalitativního výzkumu mezi samotnými pracovníky, zaměstnavateli, agenturami, institucemi a dalšími aktéry migračního procesu. 

Pracovní migrace z Filipín není jednorázový přesun za prací. Začíná dlouho před odletem – hledáním informací, jednáním s agenturami, vyřizováním dokumentů a rozhodováním, zda opustit svůj domov. Pokračuje po příjezdu do Česka, kdy se člověk musí zorientovat nejen v nové práci, ale také v bydlení, pravidlech pobytu, komunikaci se zaměstnavatelem, výplatních páskách, pracovních právech a běžném životě mimo pracoviště. 

Práce je hlavní motivací. Sama o sobě ale nestačí 

Migrace z Filipín je v analýze popsána především jako pracovní a ekonomicky motivovaná. Filipíny jsou zemí, kde má práce v zahraničí dlouhou tradici a příjmy posílané zpět rodinám mají zásadní význam pro domácnosti i širší ekonomiku. Česká republika je pro část filipínských pracovníků jednou ze zemí, která nabízí pracovní příležitosti a možnost vyššího výdělku. 

Lidé z Filipín vstupují do systému, kterému zpočátku nemusí rozumět. I když mají legální pobyt a pracovní smlouvu, mohou narážet na nejistotu: nerozumí výplatní pásce, neznají přesně svá práva, nevědí, na koho se obrátit při problémech, nebo jsou závislí na informacích od zaměstnavatele, agentury či známých. 

Právě zde se ukazuje význam srozumitelných informací a podpory po příjezdu. Marco přijel do Česka jako operátor výroby po dlouhém čekání způsobeném covidem a administrativou. Firma podle jeho výpovědi dodržela slíbené podmínky, pomohla mu s první orientací, ubytováním i komunikací, přesčasy a bonusy byly vypláceny. Začátek přesto nebyl jednoduchý. Musel se vyrovnat s jazykovou bariérou, novým prostředím i nejistotou při čtení výplatních pásek. Postupně se posunul na kvalifikovanější pozici a později začal jako HR asistent pomáhat dalším filipínským pracovníkům.  

Když souhlas neznamená porozumění 

Analýza upozorňuje také na kulturní a komunikační rozdíly. Filipínští pracovníci a pracovnice podle ní nemusí nespokojenost vyjadřovat otevřeně. Mohou souhlasit, přikyvovat nebo říkat, že je vše v pořádku, aniž by to vždy znamenalo plné porozumění nebo skutečnou spokojenost. 

Pro zaměstnavatele i podpůrné organizace je to důležitá informace. Nestačí se ptát, zda člověk všemu rozumí. Je potřeba ověřovat porozumění prakticky, opakovaně a způsobem, který nevytváří tlak. Důležitý je bezpečný prostor pro otázky, možnost obrátit se na někoho mimo přímý vztah zaměstnanec–zaměstnavatel a informace dostupné ve srozumitelné podobě. 

To se týká i bydlení. Analýza popisuje, že filipínští pracovníci a pracovnice často žijí v uzavřenějších komunitách, například na ubytovnách nebo v pronajatých bytech. Kontakt s českou majoritou může být omezený a hlavní motivací příchodu bývá práce a finanční zajištění, ne nutně dlouhodobá integrace do místního prostředí. Slabší sociální vazby však mohou zvyšovat zranitelnost. 

Theresa přijela do Česka jako žena, která už měla zkušenost s prací v zahraničí a zároveň nesla odpovědnost za rodinu. Práci našla přes agenturu a do nové země přijížděla s nadějí na stabilitu. Po příjezdu ji ale zasáhla především kvalita ubytování, které v rozhovoru popsala jako peklo. Zpočátku práce a výplata fungovaly, později se objevila nejistota spojená s agenturním zaměstnáváním: když nebyla přidělena práce, nebyla ani mzda. Pomohly kontakty ve filipínské komunitě, díky nimž si našla jiné zaměstnání.  

Změna zaměstnavatele nemusí znamenat nestabilitu 

Jedním z témat analýzy jsou také důvody, proč filipínští pracovníci a pracovnice přecházejí k jinému zaměstnavateli po šesti měsících, případně i dříve. Důvodem nemusí být jeden konkrétní problém. Často jde o kombinaci mzdy, pracovních podmínek, kvality ubytování, sociálních vazeb a rozdílu mezi očekáváním před odjezdem a realitou po příjezdu. 

Po několika měsících v Česku se lidé navíc lépe orientují, získávají kontakty a dokážou porovnat svou situaci s možnostmi u jiných zaměstnavatelů. Změna práce tak může být strategií, jak dosáhnout stabilnějších, srozumitelnějších nebo výhodnějších podmínek. 

Jay měl za sebou roky práce v gastronomii na zaoceánských lodích a do Česka přijel s představou, že své zkušenosti uplatní v nové práci. Po příjezdu narazil na rozdíl mezi tím, co očekával, a tím, co skutečně dostal: nižší mzdu, komplikace s dopravou do práce a při odchodu také nevyplacenou poslední výplatu. Nové místo si našel sám v Plzni, kde je spokojenější, vydělává více a uvažuje o delším pobytu v Česku.  

Pro zaměstnavatele je to důležitá zpětná vazba. Pokud do zahraničních pracovníků investují čas a prostředky, nestačí zajistit samotný nábor. Ke stabilitě pracovního vztahu přispívají férové pracovní podmínky, jasná komunikace, důstojné bydlení, porozumění výplatě a pravidlům i schopnost včas zachytit nespokojenost, která nemusí být otevřeně vyslovena. 

Co je potřeba posílit 

Analýza se věnuje také citlivým tématům, jako je vykořisťování, pobytová nouze a ochrana na území České republiky. Upozorňuje, že migrační zkušenost může zvyšovat zranitelnost lidí, zejména pokud nemají dost informací, sociálních vazeb nebo možnost obrátit se na nezávislou podporu. Zároveň ale nepopisuje filipínské pracovníky a pracovnice pouze jako pasivní oběti. Rozhodují se, hledají řešení, využívají kontakty a přizpůsobují své strategie situaci, ve které se ocitli. 

Doporučení analýzy směřují k efektivnějšímu a bezpečnějšímu nastavení pracovní migrace. V oblasti integrace zdůrazňují potřebu srozumitelných informací, vhodných komunikačních kanálů, dostupné podpory, lepší orientace v pracovních právech a větší připravenosti zaměstnavatelů. V ekonomické oblasti se věnují nákladům migrace, mzdám a omezení plateb třetím stranám na Filipínách. V oblasti spolupráce aktérů doporučují posílit komunikaci mezi institucemi, roli garantů, kontrolu ze strany Státního úřadu inspekce práce a legislativní ukotvení programů v pracovním právu. V pobytové oblasti se zabývají ochranou na území a otázkou doby, po kterou je pracovník nebo pracovnice vázána k prvnímu zaměstnavateli. 

Pracovní migrace z Filipín se dotýká českého pracovního trhu, zaměstnavatelů, státních institucí, obcí i každodenního života lidí, kteří do Česka přicházejí pracovat. Dobře nastavený systém nemá být výhodný jen pro jednu stranu. Má umožnit zaměstnavatelům získat potřebné pracovníky a zároveň chránit důstojnost, informovanost a bezpečí lidí, kteří přicházejí do nové země. Funkční pracovní migrace nestojí pouze na náboru, ale také na férových podmínkách, dostupné podpoře a spolupráci všech aktérů.

GALERIE