Každý rok připadá na 2. duben Světový den porozumění autismu. Den, který nám připomíná, že mezi námi jsou i lidé s poruchou autistického spektra (PAS), že mají svá přání, sny, potřeby – a že naše porozumění může být mostem mezi jejich světem a tím naším.
V Diakonii Západ pečujeme o dospělé lidi s PAS a mentálním nebo kombinovaným postižením v denním stacionáři Korálek a v Domově Radost v Merklíně. Krátkodobě mohou lidé s PAS využívat také naši odlehčovací službu, někteří spolupracují i se sociální rehabilitací. Celkem se jedná o přibližně čtyři desítky klientů. Věříme, že každý člověk má právo na způsob života, ve kterém se cítí bezpečně, je mu v něm porozuměno a je přijímán takový, jaký je. Pomáháme našim klientům rozvíjet dovednosti potřebné k tomu, aby mohli žít co nejvíce samostatně – i když to někdy znamená trénovat jednu jedinou činnost měsíce nebo roky. Právě takový je příběh Filipa.
Filipův první krok k samostatnosti
Filip je mladý muž s poruchou autistického spektra. Má svůj svět – tichý, klidný, přehledný. Všechno v něm má své místo a svůj pevný řád. Jakákoli změna ho znejistí. Ve stacionáři Korálek jsme s ním začali trénovat jednu zdánlivě jednoduchou věc: nákup v místním obchodě.
Jednou týdně. Ve stejný den, ve stejný čas, s těmi samými lidmi. Celý rok Filip docházel do obchodu. Vždy vešel, pozdravil, stoupl si tiše k regálu a čekal. Když se ho paní prodavačka mile zeptala: „Koupíte si něco?“, přišla vždy stejná odpověď: „Ne.“ A tak to bylo. Týden co týden. Dvanáct měsíců.
A pak se stalo něco, co by se dalo nazvat malým zázrakem.
Jednoho dne se na něj prodavačka usmála a řekla: „Vy si u nás nikdy nic nekoupíte, to je taková škoda.“ A naše zkušená kolegyně tu chvíli zachytila a navázala: „Tak třeba příště, Filipe?“ A Filip, který do té chvíle nikdy neprojevil zájem, klidně odpověděl: „Ano.“
Toto jedno jediné slovo mělo váhu celého roku práce. Tolik trpělivosti. Tolik opakování. Tolik nejistot. A pak přišlo „ano“ – tiché, klidné, ale pevné. Zatím ještě nelze říct, že Filip zvládne nakupovat sám. Ale ten první krok udělal. Ten je vždy nejdůležitější. A my víme, že ten další jednou přijde…
Ve společnosti, která často klade důraz na rychlost, výkon a dokonalost, je svět lidí s autismem jiný. A právě v tom můžeme najít inspiraci. Někdy je třeba zpomalit. Zastavit se. Naslouchat. A být trpěliví. Protože každý – opravdu každý – má právo na to být slyšen, přijímán a vést důstojný život.
Kontakt
